Obcí Lomnicí prošel v jejich dějinách nejeden potentát – míněno v tom dobrém smyslu. Dnes bychom tyto osoby označili jako V. I. P. Dalo by se začít třeba králem Přemyslem Otakarem II., údajným zakladatelem obce, pak by se pokračovalo třeba královnou Eleonorou Polskou, kterou v Lomnici na jednu noc uvěznila sněhová vánice o Velikonocích, následoval by zimní král Bedřich Falcký, císař Josef II. Pak přeskočíme několik vojevůdců a jsme u Františka Josefa I. Z dob republikánských i totalitních se v Lomnici zdržoval pouze syn T. G. Masaryka Jan. „Diplomat extrovertní povahy a introvertní duše ….,“ jak byl nazván nedávno jedním z početných životopisců.
Než se však dostaneme k jeho návštěvám u nás, dovolme si krátký výklad, o koho vlastně šlo. To pro ty osoby, které budou za článkem jako obvykle cítit něco osobně urážlivého, dotýkajícího se jejich osobní cti a funkcí.
Jan Masaryk se narodil v roce 1886 a zemřel v roce 1948. Po dosti bouřlivém mládí, kdy byl dokonce svým otcem poslán kvůli neochotě studovat „do života praktického“ jako dělník v USA. S přibývajícími léty uzrával v osobnost a podílel se i na utváření v roce 1918 vznikající Československé republiky. Protože se výborně vyznal ve vnitřní politice USA, působil od roku 1919 do roku 1922 jako velvyslanec v této zemi, v letech 1925 až 1938 v téže funkci ve Velké Británii. Mezi lety 1939 až 1945 působil v zahraniční vládě v exilu ve Velké Británii.
Jan Masaryk byl po celý život zavilým odpůrcem malosti a přikrčenosti v politice i v životě. Jeho přátelé byli někdy až nekonformního ražení, vždy však s pevnou páteří a jasnými cíli. Tak nějak se mladý Masaryk seznámil v USA, v té době pracoval jako slévačský dělník, s mladým mužem podobného osudu, který rovněž hledal uplatnění v tom velkém „tavícím kotli“ tehdejších Spojených států – tím mužem byl český vystěhovalec jménem Josef Hartmann.
Také Hartmann posléze našel tu „svou parketu“ a stal se nejprve podílníkem a později majitelem cukrovarů. Pravda, už za 1. Republiky byl někdy Joe (jak si změnil jméno) Hartmann cílem bulvárních tiskovin, které ve svých sotva doložených spekulacích prý nacházely jeho vazbu na výrobce lihu v době americké prohibice. Z toho měly plynout závratné zisky. Zda bylo na tom kousíček pravdy nebo jestli šlo o metody politického boje těžko říct. Doložit ovšem snadno lze, že Dr. Joe Hartmann byl předsedou Svazu cukrovarníků v ČSR a že nepřerušoval své styky s podnikatelskými kruhy v USA.
Odhalit všechny cestičky a zákruty vztahu Josefa Hartmanna a Jana Masaryka by byl úkol pro fundovaného historika. Pro nás budiž podstatný ten fakt, že Dr. Joe Hartmann získal po roce 1924 rozsáhlé plochy lesů v okolí Lomnice při parcelaci majetku řádu německých rytířů a Lichtenštejnců.
Na své nové panství přivedl rovněž určitý počet českých zaměstnanců a tím posílil odvěkou českou menšinu v Lomnici. Začal podporovat menšinové školství, reorganizoval a modernizoval lesní hospodářství. Zatím, co Lichtenštejnské lesy byly dobře spravované, nedalo se totéž říci o lesích z majetku německého řádu.
Pro nás podstatnější je fakt, že Josef Hartmann nechal pro své osobní potřeby nákladně zrenovovat stoletou budovu fořtovny nad obcí. Prostí němečtí tatínci se chodili dívat, jak vznikají tenisové kurty, vyhřívané bazény a spousta klidových zákoutí zdobených exotickými rostlinami.
Hartmann zřídil malou oboru pro chov tetřívků, usiloval o zřízení malé přehrady na potoce, který tekl okolo jejich sídla. Nejvíce údivu způsobilo až nadměrné elektrické osvětlení jeho objektů v době, kdy se Lomnici o zavedení elektrického proudu jen mohlo zdát.
Dalo by se charakterizovat: byl milován a byl také nenáviděn…