Historie Lomnice

Kdo žije v tomto kraji, ví jak nesrovnatelně horší podmínky nabízí toto podhůří Jeseníků ve srovnání například s jihem Moravy. Ale kdo uvykl, težko by měnil. A kdo se trošku zajímal o minulost třeba té obyčejné vesnice kde kdysi bydlel, přirostla mu tato historie k srdci.

Na trase Olomouc – Bruntál projíždíte přes velmi dlouhou obec – Lomnici. Je situovaná v údolí protékajícího lomnického potoka. Název Lomnice je zřejmě původu českého, protože se připomíná ještě v době před kolonizační v listinách kláštera Hradisko. Obec byla založena asi v roku 1317, v roce 1397 se stává majetkem pánů ze Šternberka. Ale obecní kronika uvádí letopočet 1250 až 1260, protože již tehdy byly předmětem sporu mezi pány ze Šternberka a klášterem Hradištěm v Olomouci zdejší doly, kde se též pralo zlato. Založil je biskup Bruno, kolonizátor severní Moravy a Slezska, který se po ničivém vpádu Mongolů ve 13 století obnovuje kromě Lomnice i další osady. Roku 1270 byli povoláni osídlenci, horníci, kteří dobývají vzácné kovy. Nestačily-li výdělky k obživě, obraceli se k zemědělství.

Obec nabývala svou polohou na jedné z nejdůležitějších hlavních cest na významu a velmi rychle se rozvíjela. Roku 1300 vydal dědičný rychtář obecní pořádek. A protože věrně sloužil svému pánovi Dionýsovi ze Šternberka, dostal od něj zvláštní privilegia: právo vlastnit hostinec s obsluhou pivem a vínem, kovárnu, pekařství, řeznictví a právo volného lovu zvěře a ryb.

Roku 1350 byla na Kamenném vrchu poblíž hory Slunečné založena kolonie Brunau a připojena pod správu Lomnice.

Husitské války z let 1420 a 1430 těžce postihly i Lomnici. Obyvatelé prchali do lesů. Kostel a několik domů bylo spáleno a trvalo mnoho let, než byl obnoven pořádek.

Ale i po roce 1496 se přes obec přehnaly války a nepokoje, nejpalčivější byly nájezdy maďarských loupeživých hord. Dílo zkázy dokonal mor, na jehož následky zemřela většina obyvatel a jehož oběti byly zakopány bez rakví v jámě vyhloubené na severozápadní straně hřbitova.  Obyvatelé postavili dřevěnou kapli zasvěcenou sv. Jeronýrovi. Pozvolna se obec z ran války a moru vzpamatovala. Počet obyvatel doplnili osídlenci ze Slezska, protože roku 1500 byla ves téměř pustá.

Roku 1544 byla Lomnice zakoupena spolu s jinými obcemi pány ze Sovince, roku 1549 zde byla zřízena drátovna a za Tylovem založen rybník, který byl teprve v době nedávné obnoven. Měl hodně ryb, šel ostatním obcím vzorem.

K rybníku se váže pověst. Praví se, že v něm zahynula násilnou smrtí dívka z lidu, v níž nalezl majitel panství zalíbení, jeho paní nevěru odhalila a připravila jí tuto ohavnou smrt.

V 16. století  opět Lomnici postihl mor, tentokrát ho sem zavlekli čeští bratři, kteří tudy procházeli. Následky byly hrozné. Roku 1554 obec úplně vymřela a spolu s ní osada Brunau na již zmiňovaném Kamenném vrchu. Již nikdy se do ní nevrátil život.

Roku 1556 byla Lomnice osídlena obyvatelstvem ze Slezska. O 11 let později ji zakoupil spolu s panstvím sovinecký Lorenc Eder ze Štavnice, horní podnikatel, který se věnoval těžbě rudy.  V této době přicházejí do našich krajů němečtí osídlenci.  Roku 1582 obdržel panství Jan Kobylka z Kobylího, který jej dostal jako věno ke sňatku s Annou Ederovnou ze Štavnice. Byl to zarytý luterán a dobrý Čech. Obecní kronika uvádí, že v této době byl v obci pivovar se sladovnou, mlýn a chmelnice!              21. února 1608 dal Jan Kobylka kopat základy dnešního kostela a 30. května téhož roku byla stavba dokončena 30. srpna pak přibyla kostelní věž.

Po roce 1620 se stal úředním jazykem němčina, jako ostatně v celé zemi v době rekatolizační. Evangelici museli opustit své vesnice nebo změnit víru. Nastala bída, vojenská tažení a hlad. Švédská vojska několikrát vyloupila kostel, plenila obec. V roce 1653 měla v souladu s požadavky doby (hony na čarodějnice) obec svou čarodějnici, ubohou duševně postiženou Agatu Haubtflauschovou, která i když se oběsila, byla takovým postrachem pro vesničany, že i po smrti byla spálena, ostatky vhozeny do jámy s nehašeným vápnem a zality vodou.

V roce 1704 se ves musela finančně podílet na stavbě olomouckých pevností, dodala i fyzické síly. Kromě toho se robotovalo, a to na dvoře poblíž lomnického kostela.

Roku 1741 vtrhla do obce další nepřátelská vojska, tentokrát pruská. Války, mor a roky úrody se pak střídaly. Úplného osvobození od roboty se lidé dočkali až roku 1798. Byly očíslovány domy, postavena pošta, budovala se železnice.

Postavením dráhy v roce 1872 a tím i dostupnosti okolních průmyslových měst Rýmařova a Bruntálu se počet lidí v obou obcích již více jak sto let snižuje. Jediným průmyslovým podnikem v Lomnici byla po roku  1900 rolnická mlékárna. Zprvu velmi prosperující podnik utrpěl za hospodářské krize 1933 a po roce 1946 byla mlékárna zrušena.

Po stránce národnostní byla Lomnice (méně už Tylov) po celá staletí vesnici s menší či větší českou menšinou – na rozdíl od obcí v okolí. V roce 1938 zde žilo na padesát českých obyvatel oproti tisíci německých. Česká menšina byla tradičně kulturně aktivní, půjčovalo se v české knihovně, hrála se česká divadelní představení. Německé kulturní aktivity té doby byly spíše náboženského rázu a značně konzervativní. 

Zásluhou majitele lesního komplexu po Řádu německých rytířů, čechoameričana Dr. Joe Hartmanna byla v roku 1934 postavena na svou dobu moderní budova české menšinové školy včetně divadelního a filmového sálu. Německo-české soužití bylo zprvu jen vyjímečně narušováno velkoněmecky orientovanými šovinisty a obě národnosti se respektovaly. Kolem roku 1935 nastal obrat, po vítězství Sudetoněmecké strany ve volbách se stále stupňovaly konflikty, značná část německé většiny začala být agresivnější. Na druhou stranu je pravdou, že demoktaricky orientovaných Němců zde též nebylo málo. Nacisticky zaměřené síly však na podzim 1938 obec zcela ovládly. Za mobilizace v září 1938 zde docházelo k ozbrojeným útokům sudetáckých bojůvek. V říjnu 1938 byli Češi z Lomnice vyhnáni – mnozí bez majetku.
Za okupačních let 1939-1945 byla Lomnice smutně proslulá zajateckým táborem pro převážně sovětské, ale i polské a francouzské válečné zajatce. V otřesných podmínkách lágru okolo 400 osob zemřelo a jsou pohřbeny v jednom z největších zajateckých hřbitovů na Moravě poblíž lomnického kostela.

Téměř všichni Němci byli v roku 1946 odsunuti – až na několik rodin antifašistů. Třetí dosídlení obce v dějinách bylo rodinami převážně ze Slovácka, Hané a Valašska. V roce 1948 pak poslední vlna krajanů z Rumunska. Na přidělených hospodářstvích hospodařili jak uměli a ne vždy nejlépe. Pro mnoho z nich bylo východiskem JZD založené již v roku 1950. Dosahovalo jen průměrných výsledků a tak později integrovalo do Státních statků. Státní statky přinesly obci určitý rozvoj výroby a s tím spojenou výstavbu obytných domů včetně zvýšení počtu obyvatelstva. Po roku 1989 byl areál bývalého statku zprivatizován. Díky tomu zde zemědělská velkovýroba nezanikla a v poněkud omezeném rozsahu dále úspěšně pokračuje.

Poštovní tradice: Lomnická pošta má tradici od roku 1768, kdy sem byla přemístěna stanice jízdní pošty Vídeň-Olomouc-Vratislav. Pošta si vedla knihu významných hostů a pasažérů mezi nimiž byl například císař Josef II., vojevůdci Suvorov a Kutuzov, císař František Josef I. a mnoho jiných celebrit.

V okolí obcí byl v roku 1871 zastřelen poslední vlk v Jeseníkách.  

 Čerpáno ze střánek www.staresovinecko.cz